Eglantyne

Tahle růže mne provází od samého začátku pěstování anglických růží. Má perfektně tvarované růžovo bílé květy s okvětními plátky na okrajích stočenými, které kolem sebe šíří sladkou starorůžovou vůni. Keř střední výšky má krásné listy a tato odrůda se těší velmi dobrému zdravotnímu stavu. Tím by popis této odrůdy mohl vlastně končit a při pohledu na fotografii, po jeho přečtení bychom si nejspíše řekli, že je to sice hezká, ale celkem tuctová odrůda. A to ona právě není. Když mi začala první léto na poli kvést, nejen že se mi líbila ale ona mne zaujala ještě něčím jiným, co jsem nedokázal přesně definovat a popravdě příliš mnoho jsem nad tím nebádal. Když se to ale opakovalo za rok znovu, zarazilo mne to a říkal jsem si, čím je ta růže vlastně zvláštní? Zdravotní stav je velmi dobrý, ale to je u většiny anglických růží. Zkusil jsem tedy neprohlížet ji po částech ale podívat se na ni jako na celek a pak to bylo jasné. Je to její naprosto přirozenou ale o to silnější elegancí. Je to prostě dáma mezi růžemi, od prvního listu do po poslední květní plátek. A mohu Vás ujistit, že tak nepůsobí jen na mě, ale že je opravdu jen velmi málo zákazníků, kteří by se při prohlídce růží ve školce u této růže nezastavili a nezeptali se na ni. A ani ta řada let co ji pěstuji, ani množství odrůd, které od té doby sortiment anglických růží obohatily, rozhodně na půvabu této růže nic neubraly a fakt, že je pojmenována po Eglantyne Jebb, která založila nadaci pro záchranu dětí během 1. světové války, to jen potvrzuje.