Svatá Terezie z Lisieux

Terezie z Lisieux, vlastním jménem Thérése Martin (v češtině Terezie Martinová) se narodila 2.1.1873 v Alençon jako nemladší z devíti dětí Louise Martina a jeho manželky Zélie rozené Guérinové . Po smrti matky v roce 1877 se celá rodina přestěhovala do Lisieux. Terezie vyrůstala v katolické rodině a od roku 1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux. Poté, co její dvě sestry vstoupily do kláštera karmelitek v Lisieux, toužila se i ona stát karmelitkou. Toto přání se jí splnilo již v 15 letech, ale vzhledem k tomu, že byla příliš mladá, musela mít povolení diecézního biskupa a musel o tom vědět i tehdejší papež Lev XIII. V Karmelu se z Terezie Martinové stává sestra Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře. Bylo však třeba ji odlišit od svaté Terezie z Ávily, proto je známá spíše podle města Lisieux. Přestože Terezie působila na své okolí velice vyrovnaně, trpěla celý život stavy úzkosti. Navíc jí ostatní karmelitky příliš nerozuměly, proto ji považovaly za pyšnou a domýšlivou. Také způsob života v klášteře byl pro ni velice tvrdý, neboť se zde střídala manuální práce s chórovou modlitbou a na spánek zbývalo 6 až 7 hodin. Na popud své převorky musela také psát své vzpomínky z dětství, a tak vznikl spis dnes známý jako Dějiny duše. To vše mělo velmi negativní vliv na Terezino křehké zdraví. V roce 1896 začala kašlat krev a o rok později umírá na tuberkulózu. Před svou smrtí řekla "Vždycky jsem plnila vůli Boží. Doufám proto, že po smrti bude Bůh také plnit má přání. Chci trávit své nebe tím, že budu na Zemi neustále pomáhat jiným. Po své smrti pošlu na Zem déšť růží". Jejím znakem byl řeholní oděv, kříž a růže. Je patronkou květinářů a pěstitelů růží. V roce 1927 ji papež Pius XI. prohlásil hlavní patronkou misií na celém světě. 3.5.1944 byla papežem Piusem XII. prohlášena druhou patronkou Francie spolu s Janou z Arku. V roce 1997 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za učitelku církve. Blahořečena byla 29.4.1923, svatořečena 17.5.1925.